Hlavním vodítkem pro to, jaký typ supervize si vybrat, je rozhodnutí, zda se chci zaměřit na téma, které se týká jen mne anebo na téma týkající se i kolegů z oddělení, kde pracuji, či dokonce celé organizace. Následující řádky vám umožní lépe se zorientovat v jednotlivých typech supervize.
V individuální supervizi probíhá přímý strukturovaný kontakt supervizora a jedince během plánovaných časově vymezených schůzek. Úkolem této supervize je podpořit a reflektovat profesionální fungování jedince. Individuální supervize poskytuje prostor pro řešení klíčových otázek a problémů, se kterými se jedinci nechtějí svěřovat před ostatními kolegy. Velmi důležitými faktory, majícími vliv na úspěšnost supervize, jsou vytvoření dobrého vztahu mezi supervizorem a supervidovaným.
Při skupinové supervizi pracuje supervizor s několika pracovníky s podobnými potřebami, přičemž není podmínkou, aby byli tito účastníci supervize z jednoho pracoviště. Výhodou skupinové supervize je, že dodává podpůrnou atmosféru a pracovníci se mohou podělit o zkušenosti, úzkosti i starosti. Supervidovaní získávají zpětnou vazbu od ostatních. Členové skupiny jsou různého věku, pohlaví a profese, a tak se zvyšuje počet různých pohledů na řešenou situaci a širokou škálu životních zkušeností. Klade se důraz na vztah mezi supervizorem a supervidovanými a vybudování otevřené atmosféry a pocitu bezpečí. Nevýhodou je však méně času na jednotlivce.
Týmová supervize má obdobná specifika jako supervize skupinová. Tým je však tvořen všemi členy pracovního kolektivu bez ohledu na jejich konkrétní pozici, potřeby, zdroje a odpovědnost. Tento druh supervize je zaměřen především na činnost týmu jako celku a také na jeho efektivitu. Důležitým faktorem je opět vybudování vztahu mezi supervizorem a supervidovanými, aby se mohla vybudovat otevřená atmosféra a pocit bezpečí.